Už od prvního pohledu působí Girolamo jako někdo, komu není radno příliš důvěřovat, protože byste se tím mohli nehezky popálit. To je pro něj jistá nevýhoda z prvotního dojmu, ale naštěstí je i přes tuto nevýhodu schopen celkem rychle všechny uvést do omylu. Nikdy mu nechyběla výřečnost a díky lekcím diplomacie a zkušenostem s lidmi se naučil celkem snadno odhadnout, co chtějí druzí slyšet a naučil se jim naoko dopřávat to, co chtějí. Dal by se označit za celkem schopného manipulátora, kterého je dobré mít na své straně, když přijde na vyřizování slovních záležitostí. Je schopen se vymluvit z toho, když má někdo proklatou touhu umlčet ho navždy, a zatraceně rád se poslouchá a nechá poslouchat, protože je silně obeznámen s tím, že slova jsou v některých situacích opravdu silnější než meč. Ale člověk také ty situace musí umět rozeznat.

Samozřejmě se ale díky tomu, že jsou vždy možné případy, kdy slova nestačí, neostýchá sáhnout i po meči a hrubé síle, která jeho krk umí zachránit zrovna tak. Rád má všechny karty ve svých rukou, takže se nikdy nespoléhá jen na jednu jedinou, neustále potřebuje mít minimálně čtyři esa v rukávu, aby se cítil ve výhodě. Každopádně se o něm ale nedá mluvit jako o čestném soupeři, protože on je schopen podvodů bez jediného mrknutí oka nebo stínu výčitek. Na svědomí v jeho světě není místo. Proto vždycky využije všech dostupných prostředků k úspěchu. 

V mnoha ohledech by se dal popsat jako bezcitný a zákeřný, neboť dokáže být často hadem, kterého si hřejete na hrudi, aniž byste si to uvědomili dříve, než je pozdě. Za tím, co chce jde klidně přes mrtvoly, aby si to mohl vzít a to jakoukoli cestou. Dosti o něm vypovídá i to, že jeho oblíbeným řešením problémů je jed. Každopádně jsou i ti, kteří si zaslouží speciální zacházení, klidně v podobě dýky do zad, ale to je větší riziko dopadení, takže tím nehodlá plýtvat jen tak na někoho. Je ale pravdou, že to čeká jenom ty, jež ho omrzí, přestanou se mu hodit nebo mají tu čest stát se jeho nepřáteli. Ovšem vždycky se tyto karty mohou obrátit. Jakožto člověk je velice prospěchářský a nemá moc problémů chytit se nejvyšší nabídky, když se mu to zrovna hodí a nabízí to dlouhodobou výhodu. Potom je schopný čehokoli. Ani si nenalhává, že by nebyl schopen zabít vlastní matku, kdyby z toho mělo něco kápnout. 

Sobě on totiž nikdy nelže, tuto čest prokazuje ostatním. Neexistuje člověk, ke kterému by byl absolutně upřímný. Samozřejmě by tomu tak mohlo být, kdyby platilo, že upřímnost dokáže ublížit, ale správná lež je v tomhle ohledu mnohem šikovnější. Dostatečně šťavnatá lež dokáže totiž i zabíjet, když ji jeden umí použít. Proto většinou lže, aby dosáhl svých cílů. Také je to muž s mnoha tajemstvími, takže by se mohl v pravdě nehezky zamotat, kdyby jí nakonec musel někomu vykládat, takže velmi rád zůstává u své obvyklé známé. 

Želbohu se o něm nedá ani říct, že by mohl být opravdu věrným přítelem. I když k tomuto může mít blízko, nikdy to není tak, že by každého hned nezaprodal, kdyby se mu to nějak vyplatilo. Jediná kůže, kterou má chuť chránit bezpodmínečně, je ta jeho a ničí jiná. Ale i on je schopný se za někoho postavit, když se mu to hodí. Dokáže se s lidmi sblížit a bojovat za ně, do chvíle, než se to stane silně nevýhodným. Věrnost jemu vlastní se tedy lehce koupí, jakýmkoli platidlem. Někdo penězi, někdo protekcí, někdo tím, že mu propůjčí moc, a poté jsou tu také ženy, kterým je věrný, dokud ho nepřestanou bavit. A možná ani to ne, protože ho netíží svědomí, když ho baví více žen ve stejnou dobu, ať už o tom ony ví nebo ne. Jejich pohlaví má ale samozřejmě rád, ale jestli je schopný lásky, to se asi dá těžko říct. Možná by o tom i uvažoval, kdyby ho většinou každá po Nencii nepřešla do čtvrt roku.

​

Životopisná sága

Girolamo se možná nenarodil vyloženě jako šlechtic, ale stále měl dosti štěstí na bohatou rodinu. Jelikož se narodil v přístavním městě Savona, nebylo zase tolik co se divit, že jeho rodiče byli celkem zběhlý v obchodu. Z toho jako malé dítě samozřejmě neměl ještě tolik rozumu, ale to ničemu nevadilo, zatím. Jakžtakž se začal starat o okolní svět až, když se do jeho rodiny přidal další malý chlapec, jeho mladší bratr Pietro. Ještě z toho taky neměl tolik rozumu, ale alespoň uměl chodit, takže si hrál na stráž u bratrovi kolíbky, kdykoli to vyžadovala příležitost. Tou dobou byl je hodný a ochotný. Každopádně měl alespoň touhu ochraňovat mladšího sourozence, i když dosti mizerně.

Jeho bratr ho ale neomrzel ani když trochu povyrostli. Stále mu připadal jako takové nedochůdče, které musí bránit a dávat na něj pozor. Avšak už v nízkém věku se tak nějak rozcházeli v názorem, byť ty už si Girolamo chytře začal nechávat pro sebe. Například v oblasti víry, do které byl jeho bratr i díky přičinění strýce zapálený, on se moc neměl potřebu angažovat, samozřejmě to ale neprojevoval vyloženou upřímností, to ani v nejmenším. Občas se naskytl špatný den, kdy se snažil vydupat si, že nikam nepůjde a že nedělní bohoslužba je k ničemu, ale většinou mu to zaprvé stejně nevyšlo a zadruhé se nakonec stejně uklidnil a šel, protože mu to v jeho rodině přinášelo spíše prospěch. Proto se hezky naučil odříkávat modlitby a poslušně četl bibli a vlastně dělal všechno, co se po něm v téhle věci chtělo, avšak nebyl otevřený tomu názoru, že to k něčemu je.

Čím byl starší, tím méně zájmu o to projevoval, a rodiče už mu to tolik nevyčítali, neboť se začal zajímat spíše o obchod, takže k tomu otec neměl moc výtek. Na druhou stranu jeho strýc k tomu měl vyloženě výčitky, ale alespoň se mohl plně věnovat jeho mladšímu bratru, se kterým si byli tak nějak bližší, než s Girolamem. Ten se každopádně zajímal o podnik a o to, jak všechno funguje, jaké jsou různé kličky a cesty k dosažení vlastního úspěchu. Samozřejmě jeho otec nevynechal ani to, aby se neučil jen o obchodu, ale nechal mu dávat lekce šermu, který se člověk hodil vždy, a politiky, převážně také diplomacie, protože byl toho názoru, že člověk, který se dá označit dobrým diplomatem, je vždycky ten nejpodlejší a nejvíce prohnaný. Přeci jen, kdo jiný vám nakuká něco, co nechcete slyšet, tak abyste s tím najednou souhlasili? Jedině diplomat. No a v neposlední řadě i lekce jezdectví. Každopádně měli všechny tyto body společnou věc, na rozdíl od náboženství ho to bavilo.

Postupně se tedy naučil dost, aby se mohl stát minimálně tak dobrým obchodníkem jako jeho otec, i když on pro sebe viděl budoucnost rozhodně zářivější. Přeci jen byl mladý a sebevědomí mu nechybělo. Navíc se po pár životních lekcích naučil, že je snazší si probít cestu životem, když se člověk umí nenápadně zbavit svých nepřátel. Proto se u něj objevila záliba v jedech, které věděl kde sehnat, nakonec v přístavu měl přístup k lodím, které mu mohly poskytnout i ty nejexotičtější, které jen tak někdo nezná, a také si uměl poradit s tím, jak je nenápadně použít, aby je neodhalil ten, jemuž je určený, ani to nevypadalo, že byl člověk otráven. A také měl samozřejmě protilátky, které u těch nejčastějších nosil stále u sebe. Jeden nikdy neví, kdy naštve někoho pomstychtivého.

Jeho učení skončilo a jeho ctižádost ho nakonec ve třiadvaceti dovedla ke sňatku s dcerou bohatého obchodníka z Florencie. Mnohem bohatšího, než byli jeho rodiče, a naštěstí to bylo tak výhodné, že jeho dcera byla jeho jediné dítě, takže měli všechny jeho obchody poté přejít na jejího manžela. To bylo hodně výhodné a nebylo divu, že se za ní přestěhoval do Florencie, ale pravdou bylo, že jejich svatba vlastně byla z lásky nebo alespoň z okouzlení, kdy se seznámili v přístavu, když jel vážený pan Barbadori kupovat zboží a vzal dceru sebou. Takže první měsíce byli opravdu skvělé, jenže se mu žena odcizila, když se její otec při večeři zadusil velkým kusem masa. Tak to tedy alespoň vypadalo a nikoho nenapadlo nic jiného, jako třeba to, že byla jeho poslední večeře otrávena. Pro Girolama to byl pouze způsob, jak se dostat na vrchol, ale odcizení s jeho ženou pro něj byla celkem rána, i když to vyřešilo pár milenek a nakonec ho k jeho ženě vázal jen manželský slib.

Ona si nakonec našla také milence, který jí vnukl nápad, že by se měla zbavit svého muže, aby mohli být spolu. Jen náhodou na to přišel dříve, než mu jeho žena stihla podat jed, který nedopatřením našel v jejím pokoji, když hledal milostné dopisy, které by potvrdili jeho domněnky, že spí s někým jiným. I když jí už nemiloval, pořád byl velice žárlivý. Po tomto činu ho ale rozzuřila, jenže pomsta se nejlépe podává za studena, když to člověk nečeká a Nencia neměla důvod podezírat ho, že by mohl něco vědět, přeci jen on si uměl poradit a hrát, že na nic nepřišel a že je všechno při starém. Navíc neměla ani tušení o jeho zálibě v travičství, takže, když onemocněla, neměla ani nejmenší pochybnosti, že je její nemoc přirozeného původu. Bohužel pro ni to ale způsobovalo malé množství jedu, který jí podával několik týdnů každý den, dokud neumřela ve strašlivých křečích a horečkách. 

Několik měsíců předstíral, že s ním tato tragédie otřásla a že nejásá díky tomu, že má svoje malé impérium bez toho, aby ho obtěžovala nějaká nevěrná ženská, kterou možná kdysi miloval. Svoji roli zahrál poctivě, ale poté už se vrátil do společnosti a převzal všechny obchody, které svojí osobitou cestou podědil, aniž by na něj padlo hlubší podezření a pokud ano, lidé si to nechávali pro sebe. Stal se z něj opravdu bohatý muž a staral se o to, aby ještě více bohatl, i když samozřejmě žil ve městě, kde byly i mnohem větší ryby, než byl on sám. Hemžilo se to tu šlechtici, za kterými stál po většinou celý rod, takže ho to donutilo zapojit se i do pletich a her výše postavených, mezi které se dostal díky svému bohatství.

​