Lorenzo de Medici

Základní údaje

Věk: 20 let (*1449)
Postavení: Šlechtic - vévoda: 'Jeho Jasnost'
Povolání: Diplomat

Hráč: Bloo
Faceclaim: Daniel Sharman

Otec: Piero di Cosimo de‘ Medici (*1416 - †1469)
Matka: Lucrezia Tornabuoniová (*1427)
Bratr: Giuliano de’ Medici (*1453)
Sestry: Maria de‘Rossi [de‘ Medici] (*1445), Bianca de’ Medici (*1445), Lucrezia de‘ Medici (*1448)
Snoubenka: Clarice Orsini (*23. listopadu 1450)

Charakteristika postavy

Na první pohled byste asi neřekli, že se jedná o jednoho z nejmocnějších můžu ve Florencii. Nepůsobí totiž nijak povýšeně ani se nesnaží vybočovat z řady, pokud jde o nějaké extravagantní odívání nebo vystupování na veřejnosti. Pokud jde ovšem o jeho chování na nejrůznějších společenských událostech, tak by se jednoduše dal označit za skvělého společníka. Nejen že má skvělou paměť na obličeje i jména, tudíž nemá problém po prvním setkání spojit jedno s druhým a poznat i lidi, kteří by to od něj nemuseli čekat. Není mu cizí zapříst rozhovor s obchodníky o posledních dodávkách hedvábí či koření, nebo se šlechtici debatovat o tom, kam by měla Florencie v dalších rocích směřovat. Stejně tak snadno ale sklouzne k debatě o umění všeho druhu, nebo k lichotivým slůvkům, která jsou určena dívkám, o které neměl nikdy nouzi. Přece jen díky jeho postavení a síle jeho rodu by jistě každý otec rád svou dceru provdal za budoucího vládce Florencie.

Ohledně dívek si je podobný se svým bratrem. Sice se nedá označit za playboye, který by se otočil za každou sukní a měl nutkavou potřebu zjistit, co je pod ní, ale rozhodně mu dámská společnost nevadí. Není mu cizí se scházet s nejrůznějšími dívkami a zamotat jim hlavu líbivými slovy, citováním poezie a lichotkami. Na rozdíl od svého bratra to ale umí utajit, aby se z toho nestala aféra, která by pošpinila jak danou dámu, tak i jeho. Ovšem pokud si dívka maluje nějakou pohádkovou budoucnost, která jí s jedním z nejmocnějších mužů Florencie čeká, tak by se měla zamyslet znovu. Lorenzo možná dokáže být vášnivý a romantický, takže mu kdejaká dívka lehce propadne, ovšem je si dobře vědom toho, že má své povinnosti. Jak k městu, tak ke své rodině. To znamená, že respektuje rozhodnutí svých rodičů, kteří mu domluvili sňatek, tudíž žádná dívka ve sňatek s ním doufat nemůže.

Ve chvílích, kdy jde o jeho povinnosti, tak se rozhodně neřídí svými city. Už jen to Vám může naznačit, že má jisté předpoklady pro vládnutí. Veškerá svá rozhodnutí si dobře promýšlí a snaží se na ně nahlížet ze všech možných úhlů, aby našel to nejlepší řešení na možný problém. Přece jen ví, že mu bude zachován odkaz jeho děda i otce, kteří získali velkou moc a on rozhodně nechce být tím, kdo ji ztratí a tím je zklame. V tom mu hodně pomáhá to, že dokáže jednat s lidmi přímo a zároveň i získá, co chce, což jen dokazuje, že jeho výuka, která probíhala už od jeho útlého dětství v něm nechala hluboké stopy, ze kterých dodnes těží. Když k tomu přidáte i jeho přirozené charisma a sebedůvěru, tak musíte sami uznat, že rozhodně platí za jednoho z nejlepších diplomatů své doby. V některých otázkách a diskuzích se ale projeví jeho tvrdohlavost, která by se občas mohla zdát jako překážka k uzavření nějaké dohody, což se samozřejmě občas stává, ale mnohdy to Lorenza donutí, aby přišel s nápaditějším řešením, které bude výhodnější pro všechny strany a on dosáhne svého.

I když kvůli svému postavení spoustu času tráví ve společnosti ostatních šlechticů, tak i on se občas dostane mimo zraky veřejnosti. To většinou znamená, že se nachází buď v kruhu své rodiny nebo zcela sám. V rámci jeho rodiny se sice stále chová pragmaticky, ale není tak odtažitý jako při obchodních jednání. Mezi nimi si dovoluje ukazovat více emocí než obvykle a rozhodně ho jeho rodina viděla i rozčileného, což se obchodním partnerům jistě nepoštěstilo. To je také důkaz toho, že své rodině věří a má je rád, ať už se k nim občas zachová jakkoli bezcitně. Většinou tímhle chováním sleduje nějaké další cíle. Asi nejlépe vychází se svým bratrem, což bude asi tím, že je to jeho jediný bratr. Sice jsou povahově v něčem odlišní, ale stále mají i podobné povahové rysy.

Ve chvílích, kdy je sám mimo drobnohled společnosti nebo své rodiny, tak je hned několik možností, co se rozhodne dělat. Buď ho volají povinnosti, které pomalu přebírá po svém otci, který už nemá tolik sil, aby se o některé věci postaral, a tak tento úděl přechází na něj. To tedy obsahuje procházení nejrůznějších listin, kontrolu výdajů a podobné věci, ke kterým byl veden svou výchovou a rodiči. Taky je možné, že ho zrovna nevolají povinnosti, tudíž se obklopí knihami, jelikož nikdo neví všechno a nikdy není na škodu si rozšířit svoje znalosti, a to v jakémkoli odvětví. Nejčastěji to jsou ale knihy historie, filosofie a politiky, ze kterých získává nové informace, jak o antické filosofii, tak o té současné. Také asi nebude překvapením, že se zajímá o umění jako asi každý člen jeho rodiny. Vzhledem k tomu, že jsou známými mecenáši umění, tak mu rozhodně není cizí. Ovšem rozhodně nemá žádný malířský talent, který by mohl rozvíjet, ale po matce zdědil talent literární, který rád sem tam využije. Sepisování básní není zrovna jeho prim, ale i tu je schopen napsat. Ovšem raději se zaměřuje na prózu, jelikož i romantický dopis dokáže v dívce vzbudit zvědavost a vehnat jí ruměnec do tváře. Mnohdy lépe než báseň, ve které je mnoho podobenství. Kromě milovníka umění se také dá považovat za milovníka koní. Ve chvílích, kdy potřebuje v klidu přemýšlet nebo si vyčistit hlavu od nedávných událostí, tak vyrazí na vyjížďku, ať už po Florencii nebo někam mimo ni. V ten moment neexistuje nic kromě něj, jeho koně a té volnosti, kterou mu jízda přináší.

Pokud by se někdo ptal na jeho cíle, tak jistě nebudou malé a zanedbatelné. Ovšem jeho sny se zaměřují čistě na mocenskou sféru vlivu rodu Medici, tudíž chce uchovat moc, kterou má jeho rod ve svých rukou, což znamená držet dál papeže a stejně tak i větší evropské státy a udržovat i nadále mír s ostatními italskými státy. On sám by to přirovnat k tanci na ostří nože, někdy stačí jeden krok vedle a všechno by mohlo skončit. I to je jedna z věcí, které se bojí, kromě toho, že zklame svého otce a sovu rodinu. Selhání je asi to nejhorší, co si dokáže představit. Proto se mu snaží předcházet, jak jen může, ať už jde o všemožné promýšlení nejrůznějších možností, nebo o využití intrik, kterými se to mezi šlechtou Florencie jen hemží. Rozhodně se nebojí jít přes mrtvoly, jen se drží dál od toho, aby si ušpinil svoje ruce. Protože rozhodně nepotřebuje aféru, ať už jde o ženy, nebo o politiku. Uškodit to může vždycky.

Životopisná sága

Rozebírat jeho rodokmen by jistě zabralo nějakou chvíli, zvlášť když jeho matka pocházela ze dvou silných rodů a jeho otec byl Medici. Už jen to mu předestírá slibnou budoucnost. Narodil se jako první syn Lucrezie Tornabuoni a Piera di Cosimo de‘ Medici, ovšem nebyl jejich prvním dítětem. Před ním se páru narodily ještě tři dcery, a tudíž Lorenzovi starší sestry, Maria, Bianca a Lucrezia. Po svém otci zdědil lásku k umění a po své matce zase literární nadání. Úlevou ovšem bylo, že ani po jednom rodiči ho netrápilo slabé zdraví, které oba jeho rodiče trápilo. Lorenzo byl už od malička tiché a klidné dítě. Netíhl zrovna k tomu, aby dělal lumpárny jako ostatní chlapci. Sem tam sice pozlobil svoje starší sestry, ale nikdy to nebylo nic hrozného.

Jakožto nejstarší syn, jelikož o čtyři roky později se narodil ještě jeho mladší bratr Giuliano, a také nejslibnější z dětí mu byla poskytnuta ta nejlepší výchova a vzdělání. Není tedy divu, že byl už od mládí veden a vzděláván diplomatem a biskupem, Gentilem de’Becchim, a humanistickým filosofem Marsilliem Ficinim, taktéž se učil řecky pod vedením Johna Argyropoula. Dostalo se mu tedy plnohodnotné vzdělání, které obsahovalo snad každý obor lidstvu znám. Od historie, přes přírodní vědy, jazyka až po diplomacii. Ovšem stejně jako každý člověk nakonec tíhnul k nějakým oborům víc. V tomto se vyvedl spíše po rodu svého otce. Lákala ho diplomacie a politika, takže se tím směrem začal vzdělávat i sám. Trávil spoustu času v knihovně, kde se snažil do sebe nasát všemožné znalosti o těchto oborech. Tato snaha mu zůstala až do dnešních dní a nejspíš ani nikdy neodejde. Člověk přece nemůže nikdy vědět moc.

Pokud jde o jeho dětství mimo knihy a učitele, tak trávil hodně času se svým mladším bratrem. Se sestrami si toho neměl tolik co říct, a navíc během jeho dětství se Maria provdala a jeho další dvě sestry byly zasnoubeny, takže je svatba jistě v dohledné době čeká. S bratrem tedy mohl dovádět a objevovat zase jiné dovednosti a zájmy. V tomto případě se jednalo o jezdectví a lov. Nejen že už v útlém věku byl skvělým jezdcem, ale trénoval například i boj se dřevcem, sokolnictví a lov. Tudíž umí i střílet z kuše nebo luku, ačkoli kuši si oblíbil o něco víc. Ačkoli už odmalička holdoval spíše slovům než pěstem, tak se naučil bojovat s mečem, aby věděl, jak se případně ubránit.

Jeho otec ho velmi brzy začal zaučovat do rodinného podnikání, takže se Lorenzo měl šanci učit, co vlastně jeho otec dělá a co nejspíš jednou bude jeho údělem. Kromě toho Lorenza ale jeho otec přivedl i k umění, kdy ho seznamoval s nejrůznějšími umělci, jejichž mecenášem Medicejové byli. Tak se tedy mladý vévoda naučil obdivovat umění a zajímat se o něj. Kromě toho ho také matka vedla k tomu, aby sám tvořil, a objevila v něm tak skrytý literární talent, který malý Lorenzo do té doby neměl potřebu rozvíjet. Jeho matka také stála za tím, že byl domluven sňatek mezi mladým Lorenzem a Clarice Orsini z Říma. Jen to, že byl sňatek domluven naznačuje, že ti dva se nikdy nesetkali a k jejich setkání dojde až několik měsíců před svatbou.

Už na začátku jeho dospívání jeho otec rozeznal potenciál ve svém synovi a začal ho vysílat na důležité diplomatické mise. Jedna z nich ho dovedla až do Říma, kde se setkal se samotným papežem, spoustou důležitých duchovních, ale i politických osobností. Už jen to mu dodalo potřebnou sebedůvěru, ze které čerpá dodnes. Kromě Říma procestoval asi celou Itálii, ale podíval se i do některých okolních zemí, a dokonce i do Osmanské říše, se kterou Florencie hojně obchodovala, z čehož pramení velká část vlivu Medicijů.

Když zrovna necestoval po světě a nemusel být diplomatem svého otce, tak trávil čas se svým bratrem, což v jeho případě znamenalo, že trávil spoustu času ve společnosti a okouzloval svou společností mladé dámy, které si hledali manžela nebo milého. Ovšem ani jeden z bratrů neměl v plánu se stát manželem. Giuliano z důvodu, že byl trochu přelétavý, a Lorenzo kvůli tomu, že už byl zasnouben a neměl v plánu zásnuby rušit, jelikož mu bylo jasné, že tento svazek je politicky výhodný. Ačkoli tedy oba bratři okouzlili bezpočet dívčích srdcí, tak Lorenzo nikdy to své žádné dívce nedal. Navíc se na rozdíl od bratra naučil své románky skrývat, protože tušil, jaký dopad by jejich odhalení mohlo mít. Tudíž zamilovaným dívkám nakonec zbyly jen oči pro pláč, jelikož jeho ukončování podobných románků se nedalo považovat za zrovna citlivé.

Změna v tomto scénáři nastala ve chvíli, kdy se jeho bratr zamiloval. I Lorenzo musel uznat, že mladá Cecilia byla okouzlující a měla svoje kouzlo. Oběma přál svazek z lásky, který jemu přán nebyl. Sice byla jejich cesta trochu komplikovaná, ale nakonec dopadla dobře. Tedy dopadlo to tak, že se vzali. Giulianovi ovšem okouzlení jeho mladou manželkou nevydrželo moc dlouho a brzy se začal znovu scházet i s dalšími dívkami. Lorenzo sám tento přístup zrovna neschvaluje, ale stále je to život jeho bratra, tudíž ho na fakt, že má manželku, která na něj čeká, čas od času upozorní, ale nebrání mu dělat to, co chce. Navíc nemá moc co říkat, když je téměř v té samé situaci. Sice ještě není oficiálně ženatý, ale je někomu zaslíbený.

Další změna, nečekaná změna, nastala ve chvíli, kdy jeho otec onemocněl dnou. Byla to rána pro celou rodinu, ovšem asi nejvíce to zasáhlo Lorenza, nejen z toho důvodu, že jeho otec pomalu umíral, ale i z toho důvodu, že na jeho bedra se začala přesouvat tíha vládnutí, o kterou se měl částečně dělit se svým bratrem Giulianem. Prozatím to ale je Lorenzo, kdo se stará o chod rodinného podnikání, jelikož to je to, k čemu byl veden otcem už od dětství. To bylo to, k čemu byl vychováván. Sice stále tráví čas i v knihovně nebo v sedle, ale nejvíce ho tráví ve své pracovně, kde pokračuje v práci předků svého otce. Tedy pokud zrovna netráví čas na společenských akcí, kde se stará jak o zájmy svého rodu, tak o ty vlastní, které většinou zahrnují okouzlování dívek. Stejně tak tráví čas v kruhu umělců, které jeho rodina podporuje a on sám obdivuje jejich díla, která rozhodně stojí za obdiv. I při všech těchto činnostech si ale uvědomuje fakt, že ve chvíli, kdy jeho otec zemře, se pro něj hodně věcí změní, ačkoli vlastně zůstanou stejné.

Ocenění činorodosti