Matteo Rosso

Základní údaje

Věk: 19 let (*1450)
Postavení: Chudina
Povolání: Zloděj - parta 'Fortuna'

Hráč: Bloo
Faceclaim: Will Tudor

Otec: Fabiano Zani (*1427)
Matka: Flora Rosso (*1433 - †1462)
Spolubydlící: Coletta Lion (*1451)

Charakteristika postavy

Matteo by se dal považovat za optimistu, protože ačkoli se s ním život vždycky nemazlil, tak na jeho tváři uvidíte úsměv a snad za všech okolností má dobrou náladu. Když k tomu přidáte ještě pohledný zevnějšek a obratný jazyk, tak asi není těžké odhadnout, že v případě průšvihu se pokusí ze všeho vymluvit. Už jako malý využíval své roztomilosti, aby obměkčil nejedno dámské srdce, které se ještě chvíli pokusil obrat o nějaké zlaté. Nakonec mu to vždycky prošlo. U mužů to tak jednoduché neměl. Nejednou schytal výprask a díky své nerozvážnosti ho schytá občas i teď. Sice se naučil trochu prát, ale i tak občas dostane nakládačku a vrací se domů s roztrženým rtem a modřinami.

Ovšem ani něco takového ho obyčejně nezbaví pobaveného úsměvu a vtipkování. Nejspíš i tváří v tvář smrti by prohodil nějaký vtip. Přece jenom na Dvoře zázraků se dívá na smrt každý den. Jsou tu žebráci, kteří hladoví, nemocní a staří. Není nic zvláštního tu potkat smrt, možná proto se Matteo snaží žít tak, jako by mu smrt ani nehrozila, nebo pro něj nebyla nepřítelem. S klidem v duši může říct, že se smrti nebojí. Zkrátka až přijde, tak přijde, nemá cenu se jí obávat předem.

Kolikrát se mu už někdo snažil domluvit, aby trochu uvažoval nad svým konáním, ovšem je to jako mluvit ke zdi. Nějaké apelace na jeho svědomí jsou zbytečnou ztrátou času, přece jen se živí jako zloděj, takže kdyby na svoje svědomí dal, tak by z toho měl vážně výčitky. Navíc je asi i moc tvrdohlavý na to, aby ho někdo dokázal přesvědčit o své pravdě a o tom, že se mýlí. Navíc on má své špatné nápady rád, alespoň má pak zajímavější život. Když k tomu ještě přidáte jeho zálibu v sázkách a nejrůznějších hrách o štěstí, ze kterých má nejraději hod mincí, tak vám jistě dojde, že má rád napětí a hru na nejistotu.

Většinu času tráví ve společnosti, což mu zajišťuje většinu času jeho skupinka zlodějů, ale když se ocitne o samotě, tak se většinou toulá po městě. Vzhledem k tomu, že už odmalička se potuluje po všech zákoutích Dvora, tak se naučil i dost dobře šplhat, takže je klidně možné, že ho občas uvidíte sedět na nějaké střeše a sledovat ten šrumec v ulicích Florencie. Jistým způsobem ho to uklidňuje, když je rozrušený nebo ztracený. Jak ve svých myšlenkách, tak pocitech. Nestává se to často, ale občas to přijde asi na každého. Nerad je v takových chvílích rušen, a hlavně nerad dává tuhle svou stránku najevo. Ve chvílích, kdy ale nemůže zmizet z očí veřejnosti, se jeho netrpělivost nebo roztržitost projevuje tím, že si pohrává s mincí mezi prsty.

Životopisná sága

Celý svůj dosavadní život strávil na Dvoře zázraků, což dává asi jasnou představu o tom, jak jeho život začal. Podobně jako velké části dětí, které se tu narodili. Jeho narození bylo výsledkem krátkého románku, u kterého jeho matka doufala, že jí dostane do lepší části města. No, zkráceně to nevyšlo a mladé dívce zůstaly jen oči pro pláč a dítě. Neměla moc na výběr a musela pokračovat v té nejstarší profesi, prostituci. A jediná informace, kterou Matteo, kdy získal o svém otci, je, že to byl syn bohatého obchodníka, který byl ale už v době jeho narození ženatý.

Přestože se Matteo narodil v podstatě z lásky, tak jí od své matky moc nedostával. Většinu času byla moc zaneprázdněná, než aby mu mohla dávat veškerou pozornost, kterou by si zasloužil a potřeboval. Mohlo by se zdát, že jeho dětství tím nestálo za nic, ale od chvíle, co byl dost starý a měl dost rozumu, aby se mohl potulovat venku, se začal učit to, co uměli obyvatelé Dvora zázraků nejlépe. Krást. Skamarádit se tu s někým nebylo tak těžké, takže měl brzy partu kamarádů, se kterými se potloukal uličkami a učil se obírat nic netušící kolemjdoucí. Ze začátku se občas stalo, že ho někdo nachytal, ale nakonec všechny obměkčil svým ztraceným a roztomilým kukučem a omluvným výrazem, což mu částečně vychází do současnosti.

V podstatě svými drobnými krádežemi, ve kterých se postupně lepšil, pomáhal matce je zabezpečit. Snažil se o to více, když k nim domů přivedl o rok mladší dívku, než byl on sám. Colettu. Našel jí na ulici samotnou a bylo mu jí líto, takže ji vzal k nim domů. Jeho matka z toho ze začátku nebyla nadšená, protože to znamenalo další krk, který musela živit, ovšem nakonec si malé děvčátko zamilovala a brala ho jako vlastní. Z Mattea a Coletty se tak stali dobří přátelé.

Ovšem tahle rodinná idylka, pokud by se to tak dalo nazvat, skončila ve chvíli, kdy Flora, Matteova matka, zemřela. Sám dosud neví, na jakou nemoc, protože lékaře, který by to snad dokázal určit, si nemohli dovolit. Tak zůstal Matteo s Colette sami. Už delší dobu jí bral jako malou sestřičku, takže se rozhodl, že se o ní postará, ačkoli jeho způsob obstarávání obživy představoval okrádání ostatních lidí. Navíc jak pomalu dospíval, tak mu sice ubylo na dětské roztomilosti, ale naštěstí z něj rostl pohledný mladík, takže většinu dam dokázal bez problémů obměkčit krásným úsměvem a nějakými lichotkami. Případně je tím i rozptýlit.

Podobně jako se dřív naučil i krást, tak se postupem času naučil i pár dalších věcí. Například pár karetních triků, které rád předvádí na rozptýlení oběti, kterou si zrovna vyhlídne. Navíc si také oblíbil nejrůznější sázky, ze kterých občas koukal pěkný průšvih, takže nebylo nic zvláštního, že se občas vracel domů trochu potlučený. Potloukání s jeho partou zlodějů, se kterými vyrůstal a kteří si říkali Fortuna, mu také zabíralo nějaký čas, zvlášť když začínal mít hlavní slovo.

Takže jeho život možná nebyl dokonalý, ale rozhodně by ho on sám nepovažoval za nešťastný. Štěstí si totiž nakonec najde všechny, kdo mu jdou naproti. Nebo je to možná zkrátka osud.

Ocenění činorodosti