O stavech

Šlechta, církev, měšťanstvo a světská moc známá jako chudina. To jsou stavy, které hýbaly světem a dějinami v průběhu celých staletí, jak se svět a společnost postupně vyvíjela k současnému obrazu. Pokud totiž mluvíme o stavech, myslíme tím společenské vrstvy, které se podílely různým způsobem na vládě. Situace v Itálii není taková, jakou by si ji mnozí z vás představovali - namísto uceleného království se země rozpadla na několik menších uskupení, hrdě se nazývající republikou. Veškerá moc, vlastně veškeré všechno je v rukách silných rodů, které rozhodují ve věci státoprávních otázek, aniž by měli povinnost odpovídat komukoliv dalšímu. Snad jen papež může mít vyšší sílu slova, ale dokud ho nikdo nepotřebuje, rodiny si vystačí samy. Ve Florencii? Medicejové, mecenáši umění, kteří už několik let válčí s ostatními rody, především pak s florentskými Albizzi a Strozzi. A to ještě netuší, že nepřítel v podobě Borgiů vytahuje drápky.

​

​

O šlechtě

Nemusí se jednat nutně o ty bohaté, ale v každém případě se bavíme o těch mocných. O těch, co řídí chod země, vlastní půdu a životy ostatních. Asi není s podivem, že v čele současné Florentské republiky stojí nejsilnější z rodů, de' Medici, jehož současný patriarcha pomalu ale jistě umírá na dnu. Brzo se situace změní a vládu převezme starší syn Piera de' Medici, teprve dvacetiletý Lorenzo. Ale pod nimi? Velká spousta šlechticů, kteří se ohánějí honosnými tituly, které znamenají bůh ví co. Tak by možná stálo za to si je trochu roztřídit.

​

Šlechta jako taková má valnou většinu titulů dědičných. Majetek je větší hodnoty, stejně tak půda a do boje se zrovna dvakrát nehrnou - pokud, pak jedině proto, že jsou k takovému činu přinuceni. Tituly jsou rozmanité a hierarchicky poskládané i oslovením:

• Baron, baronka - Barone, Baronko

• Vikomt, komtesa (již tolik nepoužívané) - Monsignore, Vikomte, Komteso

• Hrabě, hraběnka - Vaše Vznešenosti

• Kníže, kněžna - Vaše milosti

• Markýz, markýza - Vaše Magnificence

• Vévoda, vévodkyně - Vaše Jasnosti
   

​

O měšťanech a chudině

Měšťané, odvěký to nepřítel šlechty. Tedy, alespoň od dob 13. století, co se měšťanstvo začalo rozvíjet. Ani oni nemusí být bohatí, ale rozdíl mezi měšťanem a chudákem je prostý - měšťan je plnohodnotný občan města. Má kde bydlet, má práci a je ve městě evidovaný a jednoduše se o něm ví. Většina měšťanů ve Florencii spadá do cechu obchodníků, ať už s látkami, kořením, knihami nebo čímkoliv, co si v danou chvíli umanou, a co vynáší dobré peníze. Také je podporováno umění, a to dokonce i samotnými Mediceji, kteří tuto kratochvíli z vlastní kapsy financují. Díky tomu se sem sjíždí nemalý počet spisovatelů, básníků, ale i malířů či sochařů. Ani o architekty není nouze, patří mezi vyhledávané, neboť každý skutečný šlechtic nebo zazobaný měšťan (patricij) si přeje předvádět svou movitost v novém domě renesančního slohu.

 

Zatímco chudák? Pokud chcete jejich přehlídku, dokonalým úkazem je Dvůr zázraků, zapadlé místečko, jemuž se každý počestný občan obloukem vyhne, aby se nestal terčem něčího nepříjemného zájmu. Jen Bůh a Věční ví, kolik se jich v něm nachází a v jakých podmínkách žijí.

​

​

O ženách

Vzdělání a vlastní slovo? Ale prosím vás, nebuďte bláhoví, k čemu? Ženy přece nic takového nepotřebují. I nadále totiž zůstávají hlavně doma, kde se starají o domácnost, děti a o to, aby měl manžel každý den teplé jídlo k obědu či večeři. Tak to platí pro chudší stavy, měšťané a šlechta už vystrkuje růžky a dovoluje se ženám vzdělávat nejen na poli základním - tedy počty, četba a psaní; ale taktéž i rozvíjí jejich jazykové dovednosti, zeměpis a historie. Velkou novinkou v učebních plánech zastává věda a umění podobně jako astronomie. A navíc ženy se konečně po dlouhé době mohou stát právoplatnými členkami divadelních společností, byť žádné oficiálně neexistují - často se jedná o uskupení ochotníků a mladých, nadějných spisovatelů.